Maja dcéra preposlala túto reportáž svojej priateľke, ktorá pochádza z Banskej Bystrice, ale žije v Paríži. Písala jej, že pri pozeraní fotografií sa jej kotúľali po tvári slzy. Potešilo ma to. Precestoval som dosť krajín, no Slovensko je len jedno. Naše.

Toto sa mi páči, nie tak kvôli námetu, ako tomu ako je poňatý.

Predstav si, že v skutočnosti, zo zeme visíš do nekonečnej priepasti. Rozplynúť sa v jasnom svetle prirodzene dáva viac pokoja, ako neprebádaný hlboký oceán svetielok. :)

Prečítal som si pár tvojích príspevkov. Život je obrovská záhada a to najcennejšie je v naších útrobách. Práve v tej tme. Preto ideálny stav je tam zablúdiť len občas a nie na dlhú dobu.

;-)

:-)

KRÁSŇIE FOTOČKY !

Pekné fotky. Určite tam bola výborná atmosféra. Budúci rok sa tam pôjdem pozrieť.

No jo, start z Telgártu dá pěkně zabrat. My šli obráceně a jsem rád. Člověka ten výstup na Král'ovu hol'u musí totálně vyřídit hned na začátku. Při sestupu se mi dělalo zle jen z pomyšlení, že bych to musel šlapat nahoru. :-D S několikatikilovým báglem to musí opravdu vypadat jak výstup na osmitisícovku bez kyslíku :D www.hrebenovky.com/nizke-tatry

Ahoj, článek jsem přečetla na jeden nádech! Absolutně vím, o čem mluvíš... protože přesně ted prožívám úplně to samé. A ptám se, jak sakra donutit někoho, aby si to konečně přečetl? Zatímco jiní dostávají odmítavé emaily, já zůstávám téměř bez reakcí. Ta beznaděj... Byla bych ráda, za nějakou tu radu od Tebe, pokud by to bylo možné? :)) Děkuji za super článek... Dopadlo to u tebe nakonec dobře a to mi vneslo trochu té naděje, že se to třeba nakonec podaří i mně. :) Tak se zatím měj! Lenka