Róši Philip KAPLEAU (1912-2004) byl jedním z prvních průkopníků zen-buddhismu na Západě a nejvýznamnějším západním zenovým mistrem, zakladatelem a ředitelem Zenového
centra v Rochesteru a autorem řady světoznámých knih (Tři pilíře Zenu, Kolo smrti a Zen − Svítání na Západě), jež byly přeloženy do desítek jazyků.

Žijeme ve společnosti, ve které je cílem mnoha lidí dělat co nejméně; ve které se pracoviště, ať je to kancelář nebo domácnost, považuje za místo dřiny a nudy; kde se práce považuje za vyčerpávající a neuspokojující, místo, aby byla tvořivou a smysluplnou součástí života. Jaký rozdíl ve srovnání se zenem! V zenu se vše, co děláme, stává nástrojem realizace Já; každý čin každý pohyb provádíme naplno, nic nenecháváme na později. Cokoliv děláme tímto způsobem, v jazyce zenu je "vyjádřením Buddhy", a čím větší je upřímnost a nemyšlení na sebe při činnosti, tím blíž jsme k této realizaci. Protože, co jiného je realizace, než pouhý čin – zdvižení kladiva, umytí talíře, pohyb rukou po klávesnici počítače, trhání plevele? Všechno ostatní (myšlenky na minulost, snění o budoucnosti, soudy a hodnocení samé práce) jsou jen stíny a přeludy, blikající v naší mysli, a bránící nám žít naplno.

* * *

Zenová bdělost, "probuzení" znamená očištění mysli od návyku nekontrolovaného myšlení a její návrat do původního stavu čistoty a jasnosti. V zenu se říká, že praktikováním uprostřed světského ruchu se získává více síly, než sezením o samotě a vyhýbáním se jakékoliv činnosti. Naše každodenní činnost se stává meditační místností, naše aktuální úkoly jsou naší praxí. To nazýváme "prací pro sebe". V zenu se na každou práci díváme z hlediska rovnosti, protože jen naše mysl, chycená do pasti dualismu, rozlišuje mezi příjemným a nepříjemným zaměstnáním, mezi "tvořivou" a "netvořivou" prací.

* * *

Opravdivá tvořivost je možná jen tehdy, když je mysl prázdná a úplně ponořená do právě prováděného úkolu. Teprve tehdy, když se osvobodíme od tíhy vědomí sebe a plně se stotožníme s prací, prožíváme transcendenci a radost z naplnění smyslu.

* * *

Když je čas pracovat, pracujme a nic nenechávejme na příště; když je čas změn, dělejme změny; když je čas revoluce, dělejme revoluci. V zenu spočívá všechno v činnosti, ne v kontemplaci.

* * *

Je ještě jedna oblast, kde necvičená mysl, ovládána egem, člověka ovládá, a to je energie. Únava, která se zmocňuje mnoha z nás na konci pracovního dne, není přirozená únava, ale výsledek dne naplněného zbytečným přemýšlením a pocity úzkosti a hněvu, nemluvě o otevřeně vyjádřených anebo skrytých pocitech vzteku a znechucení. Tyto záporné stavy nám berou pravděpodobně víc energie, než cokoliv jiného. Naproti tomu člověk se zenovým výcvikem prochází svým pracovním dnem bdělý a pohotový. Vydává energii na aktuální úkoly, ale neplýtvá jí na úzkost, představy, nebo doutnající nespokojenost. Ani na konci pracovího dne není jeho zásoba energie vyčerpána.